Katka a Lady- seznámení
Ahoj! Jmenuji se Katka a budu ti vyprávět
moje příhody. Doufám, že se ti budou líbit. Kdyby sis myslel/a, že jsem si je
vymyslela, tak to není pravda. Všechny příhody s mým koníkem Lady [čti
Lejdy] jsem vážně zažila na vlastní kůži. Tak můžem začít? Dobře!
Jak to všechno začalo a skočilo...
Bylo to
asi tak před deseti lety, když mi bylo pět. Byly Vánoce a já si hrozně přála
koníka, věděli o tom snad všichni. Všechny děti i učitelé ve školce, rodiče,
věděli to i kamarádi, babička a samozřejmě i Ježíšek.
Když
jsem jako každý rok rozdávala dárky, mamka mi pak řekla ať se jdu proběhnout
ven, do čerstvě napadlého sněhu. Souhlasila jsem a jak jsem běžela, tak jsem o
něco zakopla. S ubrečenýma očima jsem se podívala o co jsem sebou plácla.
Byla to nějaká noha. „Co to je?“ povídám. Šla jsem se tam podívat a co nevidím:
„Koníček! Jupí, dostala jsem koníčka!!“ Všichni se ještě pořád smály tomu, jak
jsem se tam rozmázla. Já jsem z toho, že jsem dostala koně málem omdlela.
„Jak se bude jmenovat? Je to holčička, tak vymysli nějaké moc pěkné jméno.“
Říkal mi taťka. „No........počkej!“ odběhla jsem do domu a vytáhla jsem jednu
knížku. Po chvilce jsem přiklusala zase
zpátky ven. „Lady, Lady, Lady! Bude se jmenovat Lady!“ „No to je hezké jméno,
dala sis opravdu záležet.“ Chválili mě mamka a taťka. Od té doby jsem byla
pořád u Lady. No, dá se říct, že jsem s ní vyrůstala. Měla takový moc
hezký box, který mi táta- kutil udělal a já odmítala spát v normální
lidské posteli. Byla jsem hrozně uražená a s nikým jsem nemluvila.
V zimě jsem samozřejmě musela spát v posteli, ale to bylo keců! A
v létě na mě mamka prý už neměla nervy a myslela si, že jí odvezou. Tak mi
nakonec stejně ustlala u Lady a já zase prosadila svou. U Lady v boxu mi
bylo krásně teploučko a od té doby jsem byla pořád nesnesitelnější a
nesnesitelnější. Když jsme s Lady trochu vyrostly, tak jsem si pořídila helmu
na koně a chapsy. Po nějaké době jsem dostala jezdecké boty a sedlo. Ohlávku
jsem si spolu s uzdečkou zakoupila v jednom obchodě. Jednou jsem si poprvé
vyrazila s Lady na dlouhou projížďku. Vzala jsem sebou i moji nejlepší
kamarádku Nikolu. Jeli jsme přes les, přes louku a taky Lady jednou projela
bahnem, a to jsem se na ni zlobila protože mě neposlechla. Dojely jsme
k takovému hotýlku a Nikča hlídala Lady venku, zatímco já běžela na WC pro
namočené ubrousky a koupila jsem pro Nikolu a pro mě takové pendreky. Umyla
jsem těma ubrouskama Lady a vyrazily jsme zase na cestu. Viděla jsem takové
krásné místečko ve stínu. Bylo pěkné vedro, takže stín byl málo kde. Okamžitě
jsem tam zamířila a sedly jsme si s Nikolou do stínu pod velkou vrbou.
Bylo to u vody, takže se mohla Lady kdykoliv napít a najíst čerstvé travičky.
Já i Niki jsme vybalily jídlo, které jsme si zabalily s sebou na svačinku.
Lady po chvilce lenošení ve stínu vstala a šla se proběhnout. Krajina byla
opravdu moc krásná: Malé místečko pod velkou vrbou bylo ve stínu, kam jsme si
sedly a před námi byla nádherná zelená tráva a krásně čisté jezero. Okolo
poletovaly vážky a motýly. Sem tam proletěl i nějaký ten ptáček. Byly jsme
z toho sluníčka tak zblblé, že jsme usnuly a zapomněly na Lady, která tam
klidně ležela. Po nějaké půlhodince jsme se vzbudily a... „Né, Lady, né, nelez
do toho jezera, budeš celá mokrá, a budeš mít promočenou ohlávku, která dlouho
schne, Lady, okamžitě vylez!!“ Ale to už byla po kohoutek ve vodě. „Hm, super!“
Vzdychla jsem si. Potom jsme strávily nejmíň hodinu a půl sušením. Samozřejmě
se oklepala a všechna přebytečná voda (které bylo víc než dost) skončila na
nás. „No to je úžasný,“ vzlykla tentokrát Nikola, „ta tvoje Lady už je suchá,
ale co my dvě! Už s tebou nikdy nikam nejdu!“ Ach jo. To je skvělí, už ani
Nikola není moje kámoška, a co teprve Lady. Moc jsem se na ni zlobila, ale ona
za to nemohla. Chtěla se jenom zchladit. Cestou zpátky domů semnou Nikola
nepromluvila ani slovo. Teda vlastně dvě krátké věty a to už jsme byly u ní
před domem: „Příště, až s tebou zase někdo pojede, tak si tu svojí kobylu
hlídej! A semnou už nepočítej!“ Práskla dveřmi Nikola. Dřepla jsem si na Lady a
vyrazila domů. Dnes bych kvůli takové prkotině nebrečela, ale dřív jsem se
rozbrečela jako...... však vy víte. Doma jsem všechno vyklopila mamce. Ta mě
uklidňovala: „Jestli je Nikola taková, tak to není žádná kámoška a stojí jedině
za prd. A Lady to určitě neudělala schválně, takže nebreč, to bude
v pořádku a s Nikolou se budeš bavit dál.“ „Tak dobře. Děkuju mamí.“ Řekla jsem
s ubrečenýma očima. Pak jsem se snažila na to nemyslet a šla jsem ustájit
Lady, a taky jsem jí tam dala oves a pár mrkviček. Jednoho krásného dne jsem se
šla podívat na internet na nějaký
jezdecký klub. Našla jsem jeden klub který se jmenoval Podkova a okamžitě jsem
se tam se svolením mamky a taťky přihlásila. „No jo, první den do jezdeckého
klubu.“ Říkala jsem si s trémou, která mi byla vidět i v očích.
„Ahoj, Katko, tak co, kolik ti je?“ „Patnáct, trenére.“ „A jak je to
s koňmi? Máš koně? A jsi začátečník, pokročilá, a nebo umíš jezdit
výborně?“ „No, tak mám pětiletou kobylu Lady, a jsem mírně pokročilá.“
Odpověděla jsem mu. „A máš tu tvoji Lady tady?“ Zeptal se mně. „Ano, mám. Mám
tu i sedlo, uzdu a ohlávku, jezdecký boty, helmu...“ „Ano, ano. To stačí, umíš
skákat? „No.... jasně že ano.“ „Takže můžeme začít. Dojděte si pro koně a pro
věci, co budete s sebou potřebovat.“ Tak jsem si došla pro Lady, sedlo,
ohlávku, uzdu, boty, helmu a bičík. Osedlali jsme si koně a jeli jsme do
jízdárny. Byla fakt moc hezká, to musím uznat. „Jedeme klusem na pravou ruku,
pomalu zrychlujeme do cvalu. Zastavte si koně a jdeme na kavaletky!“ Všude se
ozvalo tiché „nee“, ale já mám kavaletky ráda. K našemu trenérovi
přistoupila malá holčička a ta mu povídá: „ Co to jsou kavaletky?“ „Ale, ty
malá treperendo, ty nevíš, co jsou kavaletky? Už jsme ti to vysvětlovali nejmíň
dvacetkrát! No tak teda kavaletky jsou `tyče´ mezi kterými kůň kluše, nebo
chodí, a tak.......“ „Aha, děkuju!“ Poděkovala vzorně ta malá holka. „No tak
jdem na ty kavaletky.... šup! Rozestavte je!“ Hotovo. „A teď klusejte mezi
kavaletkami.......... a teď přejděte do kroku. Tak. Hodiny skončily, můžete jít
domů. Mějte se hezky, já to tady uklidím, a v pátek tady!“ No, první trénink je
vždycky hrozný, ne? Tak příště půjdu určitě taky.
Odvedla
jsem Lady do boxu a vyhřebelcovala jsem ji a vyčistila jsem ji kopyta a box.
Dala jsem jí jako odměnu jablko, to má moc ráda. ♥
Komentáře
Přehled komentářů
Hezkej příběh ale bez konce
ahoj
(jajda je, 17. 5. 2010 15:12)Ahoj peknej web snad budu mit taky tak dobrej web jako ty a doufam ze ho bude navstevovat vice lidi jako u tebe super
www.hoseslike.websnadno.cz
(lucka, 26. 12. 2009 15:14)
ahoj, máš moc pěknej blog!!!
četla jsem si ten příběh a je celkem dobrej!
staví se někdo ne můj web???
adresa: www.horseslike.websnadno.cz
Upoutávka
(alice.k, 15. 4. 2009 16:28)Ahojky podívej se na můj blog http://svetkoniahribat.blog.cz/0904/1-bleskovka probíhá tam právě teď bleskovka tak neváhej a vyplň ji!
koně
(Horse, 18. 4. 2008 7:48)ja znam taky kbylku jmenem Lady je to typické jméno po koně hlavně pro haflingy
Soutěž
(Magda, 2. 2. 2008 13:16)Ahoj :) máš pěkný blog o koních, na mém blogu pomnenkaadalsi.blog.cz probíhá soutěž o NEJ KOŇSKÝ BLOG!!! Rozhodně se zapoj! Máš šanci :( Bude to sranda, ceny připraveny :) můžeš sehnat i víc lidí :( Zatím ahoj, těším se na Tebe :) Magda
Lady
(siga89, 16. 1. 2008 18:11)Ahojda já zanam taky kobylku která se jsmenuje LAdy:-):-D
Ahoj
(Nela, 10. 11. 2013 18:39)