Jdi na obsah Jdi na menu
 


Katka a Lady- seznámení

10. 1. 2008


 Katka a Lady- seznámení

Ahoj! Jmenuji se Katka a budu ti vyprávět moje příhody. Doufám, že se ti budou líbit. Kdyby sis myslel/a, že jsem si je vymyslela, tak to není pravda. Všechny příhody s mým koníkem Lady [čti Lejdy] jsem vážně zažila na vlastní kůži. Tak můžem začít? Dobře!

Jak to všechno začalo a skočilo...

 Bylo to asi tak před deseti lety, když mi bylo pět. Byly Vánoce a já si hrozně přála koníka, věděli o tom snad všichni. Všechny děti i učitelé ve školce, rodiče, věděli to i kamarádi, babička a samozřejmě i Ježíšek.

 Když jsem jako každý rok rozdávala dárky, mamka mi pak řekla ať se jdu proběhnout ven, do čerstvě napadlého sněhu. Souhlasila jsem a jak jsem běžela, tak jsem o něco zakopla. S ubrečenýma očima jsem se podívala o co jsem sebou plácla. Byla to nějaká noha. „Co to je?“ povídám. Šla jsem se tam podívat a co nevidím: „Koníček! Jupí, dostala jsem koníčka!!“ Všichni se ještě pořád smály tomu, jak jsem se tam rozmázla. Já jsem z toho, že jsem dostala koně málem omdlela. „Jak se bude jmenovat? Je to holčička, tak vymysli nějaké moc pěkné jméno.“ Říkal mi taťka. „No........počkej!“ odběhla jsem do domu a vytáhla jsem jednu knížku. Po chvilce jsem přiklusala  zase zpátky ven. „Lady, Lady, Lady! Bude se jmenovat Lady!“ „No to je hezké jméno, dala sis opravdu záležet.“ Chválili mě mamka a taťka. Od té doby jsem byla pořád u Lady. No, dá se říct, že jsem s ní vyrůstala. Měla takový moc hezký box, který mi táta- kutil udělal a já odmítala spát v normální lidské posteli. Byla jsem hrozně uražená a s nikým jsem nemluvila. V zimě jsem samozřejmě musela spát v posteli, ale to bylo keců! A v létě na mě mamka prý už neměla nervy a myslela si, že jí odvezou. Tak mi nakonec stejně ustlala u Lady a já zase prosadila svou. U Lady v boxu mi bylo krásně teploučko a od té doby jsem byla pořád nesnesitelnější a nesnesitelnější. Když jsme s Lady trochu vyrostly, tak jsem si pořídila helmu na koně a chapsy. Po nějaké době jsem dostala jezdecké boty a sedlo. Ohlávku jsem si spolu s uzdečkou zakoupila v jednom obchodě. Jednou jsem si poprvé vyrazila s Lady na dlouhou projížďku. Vzala jsem sebou i moji nejlepší kamarádku Nikolu. Jeli jsme přes les, přes louku a taky Lady jednou projela bahnem, a to jsem se na ni zlobila protože mě neposlechla. Dojely jsme k takovému hotýlku a Nikča hlídala Lady venku, zatímco já běžela na WC pro namočené ubrousky a koupila jsem pro Nikolu a pro mě takové pendreky. Umyla jsem těma ubrouskama Lady a vyrazily jsme zase na cestu. Viděla jsem takové krásné místečko ve stínu. Bylo pěkné vedro, takže stín byl málo kde. Okamžitě jsem tam zamířila a sedly jsme si s Nikolou do stínu pod velkou vrbou. Bylo to u vody, takže se mohla Lady kdykoliv napít a najíst čerstvé travičky. Já i Niki jsme vybalily jídlo, které jsme si zabalily s sebou na svačinku. Lady po chvilce lenošení ve stínu vstala a šla se proběhnout. Krajina byla opravdu moc krásná: Malé místečko pod velkou vrbou bylo ve stínu, kam jsme si sedly a před námi byla nádherná zelená tráva a krásně čisté jezero. Okolo poletovaly vážky a motýly. Sem tam proletěl i nějaký ten ptáček. Byly jsme z toho sluníčka tak zblblé, že jsme usnuly a zapomněly na Lady, která tam klidně ležela. Po nějaké půlhodince jsme se vzbudily a... „Né, Lady, né, nelez do toho jezera, budeš celá mokrá, a budeš mít promočenou ohlávku, která dlouho schne, Lady, okamžitě vylez!!“ Ale to už byla po kohoutek ve vodě. „Hm, super!“ Vzdychla jsem si. Potom jsme strávily nejmíň hodinu a půl sušením. Samozřejmě se oklepala a všechna přebytečná voda (které bylo víc než dost) skončila na nás. „No to je úžasný,“ vzlykla tentokrát Nikola, „ta tvoje Lady už je suchá, ale co my dvě! Už s tebou nikdy nikam nejdu!“ Ach jo. To je skvělí, už ani Nikola není moje kámoška, a co teprve Lady. Moc jsem se na ni zlobila, ale ona za to nemohla. Chtěla se jenom zchladit. Cestou zpátky domů semnou Nikola nepromluvila ani slovo. Teda vlastně dvě krátké věty a to už jsme byly u ní před domem: „Příště, až s tebou zase někdo pojede, tak si tu svojí kobylu hlídej! A semnou už nepočítej!“ Práskla dveřmi Nikola. Dřepla jsem si na Lady a vyrazila domů. Dnes bych kvůli takové prkotině nebrečela, ale dřív jsem se rozbrečela jako...... však vy víte. Doma jsem všechno vyklopila mamce. Ta mě uklidňovala: „Jestli je Nikola taková, tak to není žádná kámoška a stojí jedině za prd. A Lady to určitě neudělala schválně, takže nebreč, to bude v pořádku a s Nikolou se budeš bavit dál.“  „Tak dobře. Děkuju mamí.“ Řekla jsem s ubrečenýma očima. Pak jsem se snažila na to nemyslet a šla jsem ustájit Lady, a taky jsem jí tam dala oves a pár mrkviček. Jednoho krásného dne jsem se šla podívat na internet na nějaký jezdecký klub. Našla jsem jeden klub který se jmenoval Podkova a okamžitě jsem se tam se svolením mamky a taťky přihlásila. „No jo, první den do jezdeckého klubu.“ Říkala jsem si s trémou, která mi byla vidět i v očích. „Ahoj, Katko, tak co, kolik ti je?“ „Patnáct, trenére.“ „A jak je to s koňmi? Máš koně? A jsi začátečník, pokročilá, a nebo umíš jezdit výborně?“ „No, tak mám pětiletou kobylu Lady, a jsem mírně pokročilá.“ Odpověděla jsem mu. „A máš tu tvoji Lady tady?“ Zeptal se mně. „Ano, mám. Mám tu i sedlo, uzdu a ohlávku, jezdecký boty, helmu...“ „Ano, ano. To stačí, umíš skákat? „No.... jasně že ano.“ „Takže můžeme začít. Dojděte si pro koně a pro věci, co budete s sebou potřebovat.“ Tak jsem si došla pro Lady, sedlo, ohlávku, uzdu, boty, helmu a bičík. Osedlali jsme si koně a jeli jsme do jízdárny. Byla fakt moc hezká, to musím uznat. „Jedeme klusem na pravou ruku, pomalu zrychlujeme do cvalu. Zastavte si koně a jdeme na kavaletky!“ Všude se ozvalo tiché „nee“, ale já mám kavaletky ráda. K našemu trenérovi přistoupila malá holčička a ta mu povídá: „ Co to jsou kavaletky?“ „Ale, ty malá treperendo, ty nevíš, co jsou kavaletky? Už jsme ti to vysvětlovali nejmíň dvacetkrát! No tak teda kavaletky jsou `tyče´ mezi kterými kůň kluše, nebo chodí, a tak.......“ „Aha, děkuju!“ Poděkovala vzorně ta malá holka. „No tak jdem na ty kavaletky.... šup! Rozestavte je!“ Hotovo. „A teď klusejte mezi kavaletkami.......... a teď přejděte do kroku. Tak. Hodiny skončily, můžete jít domů. Mějte se hezky, já to tady uklidím, a v pátek tady!“ No, první trénink je vždycky hrozný, ne? Tak příště půjdu určitě taky.

 Odvedla jsem Lady do boxu a vyhřebelcovala jsem ji a vyčistila jsem ji kopyta a box. Dala jsem jí jako odměnu jablko, to má moc ráda.   


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Ahoj

(Nela, 10. 11. 2013 18:39)

Hezkej příběh ale bez konce

ahoj

(jajda je, 17. 5. 2010 15:12)

Ahoj peknej web snad budu mit taky tak dobrej web jako ty a doufam ze ho bude navstevovat vice lidi jako u tebe super

www.hoseslike.websnadno.cz

(lucka, 26. 12. 2009 15:14)

ahoj, máš moc pěknej blog!!!
četla jsem si ten příběh a je celkem dobrej!
staví se někdo ne můj web???
adresa: www.horseslike.websnadno.cz

Upoutávka

(alice.k, 15. 4. 2009 16:28)

Ahojky podívej se na můj blog http://svetkoniahribat.blog.cz/0904/1-bleskovka probíhá tam právě teď bleskovka tak neváhej a vyplň ji!

jůůůůů

(mojkatko, 29. 11. 2008 9:47)

je to pěkný blogísek. ale sou tam nějeké hry?

Moc krásný blog

(Admin., 17. 11. 2008 13:27)

Ahoj moc krásný blog!

koně

(Horse, 18. 4. 2008 7:48)

ja znam taky kbylku jmenem Lady je to typické jméno po koně hlavně pro haflingy

Soutěž

(Magda, 2. 2. 2008 13:16)

Ahoj :) máš pěkný blog o koních, na mém blogu pomnenkaadalsi.blog.cz probíhá soutěž o NEJ KOŇSKÝ BLOG!!! Rozhodně se zapoj! Máš šanci :( Bude to sranda, ceny připraveny :) můžeš sehnat i víc lidí :( Zatím ahoj, těším se na Tebe :) Magda

Lady

(siga89, 16. 1. 2008 18:11)

Ahojda já zanam taky kobylku která se jsmenuje LAdy:-):-D