Zastav se, okamžiku, jsi překrásný...
Zastav se, okamžiku, jsi překrásný...
Pravidelně
jsem o prázdninách navštěvovala své přátele z jezdecké školy v Bavorsku. Toto
léto bylo obzvlášť povedené, sluníčko stále hřálo, ale nepálilo a na vyjížďkách
nás nebičovaly náhlé deště...
Jeden
obzvlášť příjemný růžový večer mě šéf stáje pozval na vyjížďku. Koně jsem si
mohla vybrat. Neváhala jsem. Prokvetlá tmavá šimla Juanita byla jako sen:
vysoká, dlouhonohá po bavorské matce, s labutím krkem, ušlechtilou hlavou a
bystrýma očima po hřebci Shagya. Byla prvním koněm, na kterého jsem si na
Kollerhofu sedla. Teď už jí bylo pět a stále rostla do krásy.
V
danou hodinu jsem vyvedla připravenou Juanitu na dvůr, kde si již chystalo koně
dalších šest jezdkyň. Kde se vzal, tu se vzal šéf na své velké vrance Jolandě.
Obhlížel situaci a natřásal se ve westernovém sedle, až mu sklouzl bílý klobouk
na záda. "Jak machruje, kohout jeden," pomyslela jsem si, připnula si
přilbu a vyhoupla se na Juanitu, která už nervózně přešlapovala. "Anno, ty
pojedeš hned za mnou," téměř mi rozkázal šéf, "pak Cherry, Baileys,
Centra, Jersey, Othello a Husar."
Ohlédla
jsem se za sebe. Za mnou stálo šest vzorně vyrovnaných, nablýskaných koní a v
anglických sedlech samé holky s jezdeckými čapkami. Mrkla jsem na paní na jemné
hnědce Cherrynce: "Jsme jako Sněhurka a sedm trpaslíků," a v pravém
koutku mi zacukalo.
Šéf se
vyznal. Vyvedl nás podél luk na lesní cesty kolem mnoha chovných rybníků, kde
hřbetní ploutve kapříků prořezávaly hladinu, jedna vedle druhé. "A teď si
zazpíváme!" hlaholil dobře naladěný šéf, evidentně ve své kůži. Společnost
tolika dívek mu dělala dobře. Hodnou chvíli juchal a vyprávěl vtipy, zatímco já
jsem se jen tak usmívala a spíše se kochala lesní krajinou a vychutnávala si
pravidelný, pružný krok, klus i vznosný cval své šimly.
V lese
se rychle šeřilo. "A teď vám něco ukážu, dámy. Koně připravit,...
cváláme!" Černá Jolanda v čele letí jistě jako dobře vystřelený šíp po
upravených, pískem vysypaných lesních cestách pro jezdce. Za ní duní kopyta
sedmi dalších, spokojeně odfrkávajících koní s amazonkami v sedlech. Koně v
pohodě, nikdo nenajíždí, neutíká, prostě fajn vyjížďka.
Vtom
se cesta stočila doprava a před námi otevřel svou náruč rybník schovaný v
doubí, s břehy lemovanými vzrostlým rákosím. Šéf zdvihl levici na znamení, že
máme přejít do klusu. "Pozor, ať si nenamočíte nohy," zavelel už
tišeji a vstoupil s Jolandou do klidné vody ztemnělého rybníka. My ostatní
poslušně za ním s odstupem délky. Slunce právě zapadalo a zrůžovělé nebe se
koupalo v drobných vlnkách, které v té záři znachověly a rozbíhaly se od nohou
koní v kruzích do všech stran. Koně se poddajně a s chutí nořili hlouběji do
vody skoro až po prsa. Slunce rychle měnilo barvu z oranžové na rumělkovou až
sytě karmínovou. Na modrorudé hladině plavaly bohaté ocasy našich koní, kteří
spokojeně a poněkud tiše odfrkávali, jako by si také uvědomovali pomíjivost
toho nádherného okamžiku. Nikdo z nás ani nedutal, jen listí dubů ševelilo v
lehkém vánku. Náhle se z rákosí vynořil pár bílých labutí a pomalu proplul dost
blízko kolem nás....Srdce se mi tetelilo blahem z té romantické nádhery. Šéf
stiskl boky Jolandy a naklusal, my za ním. Koně lehce klusali znachovělou
vodou, čeřili roztančenou hladinu, z níž se zvedly obě labutě a vzlétly kolem
nás k zapadajícímu slunci. Tehdy jsem si vzpomněl a na Fausta. Zastav se,
okamžiku, jsi překrásný...
Nikdy
jsem dosud neviděla krásnější přírodní scenérii. Oči se mi náhle zalily slzami,
až se mi celý romantický obraz rozpil. Povolila jsem otěže a opřela se lehce
Juanitě o hřeben krku. Jistě mě vynesla z vody na břeh. Tam jsme se ještě
jednou ohlédli na tajemný rybník, do něhož nám bylo dovoleno vstoupit. Až tehdy
se někdo zjihle ozval: "To byla kráááása..."
Teď už
vím, proč Faust vyvázl. Ač byl Němec, nikdy si večer nevyjel na koni v bavorské
Zemi jezer...
Komentáře
Přehled komentářů
mám taky na svém webu příběhy(zatím jeden, ale nedopsanej).
nádheraa
(www.konekonici.pise.cz, 1. 10. 2009 10:25)
strašně krásný,taky píšu příběhy,takže vím jak má takový hezký příběh vypadat,ale tohle je nádhera!Málem jsem se u toho rozbrečela,ajk je to dojemné.
PS:je to podle skutečné události nebo vymyšlené?
ahoj
(lucka, 1. 10. 2008 15:18)je to heeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeezkyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyy
hhh
(Katka, 13. 2. 2008 7:01)hhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhheeeeeeeeeeeeeesssssssssssskkkkkkkkkkkkkkkkkkeeeeeeeeeeeeeeee.
Otázka (goldina.estranky.cz)
(Áďa, 8. 1. 2008 16:06)Já jsem se tě jenom chtěla zeptat, jestli by si sem chtěla dát nějaké pohádky o koních, já píšu, o koních pohádky tak mi kdyžtak napiš a já ti nějaké pošlu. Jinak máš nááádhernej blog!
www.hoseslike.websnadno.cz
(lucka, 26. 12. 2009 15:43)