Můj sen - 2. díl
"Crrrrrrrrrrr!!!!!!" probudí mě zvonek a já sebou trhnu. Běžím k oknu a vidím Paulu v jezdeckém oblečení.
"Čau Terry, mě s tátou napadlo, že bychom tě mohli do Horses klubu
pravidelně vozit mi. Nic nám za to platit nemusíš samozřejmě!" říká mi
Paula. Ještě, abych jí něco platila. Samozřejmě, že s ní nechci jezdit.
"Víš já se musím poradit s rodiči!" říkám.
"Tak ale dělej! Už jedeme!" křičí na mě Pula tím svím
pisklavím hlasem a kouše si nehty.
"Moji rodiče tady teď nejsou, protože mají práci, ale jinak tady
pokaždé jsou. A já jsem dneska domluvená s mojí kamarádkou Sandrou, že mě tam
doveze. Kdyžtak příště!" říkám jí pravdu a zavírám okno.
"Crrrrrrrrr!!!!!!" zazvoní zvonek potom, co já jsem udělala
tři kroky. Stojí tam Sandra. Vyběhnu ven a nasedám k nim do auta. Zachránila mě
před Paulou. Jsem jí moc vděčná!!!!!!
Přijela jsem do
Horses klubu a nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Paula stála u mé oblíbené
klisny a čistila jí. Rychle jsem k ní přiběhla a řekla jsem:
"Co tu děláš? Sindy mám na starost já! Tobě přidělí jiného
koně!"
"Víš Terry, Sindy už dávno potřebovala schopnějšího člověka, než
seš ty!"
"Než jsem já? Já sem chodím už tři roky a ty jen jeden den a podle
tebe seš ty schopnější,"
"Víš, já mám hodně zkušeností s koňmi. Můj děda má pět koní a já
už jsem se u něj naučila jezdit,"
"Ale já se o Sindy starám už tři roky! Nemůže najednou změnit
člověka! Ona je na mě zvyklá!"
ssssss
(sssss, 1. 10. 2008 15:08)